HOGGANBodyartPress, 2016, brožované vydání, velmi dobrý stav knihyKniha slouží pouze ke studijním účelům. V listopadu 1976 Prof. Arthur R. Butz obdržel dopis od Noontide Press, vydavatele „Mýtus o šesti milionech&, quot, . Noontide uvedl na str. 12 prvního britského vydání Mystifikace dvacátého století, že Butz považuje &, quot, Mýtus&, quot, za &, quot, hroznou&, quot, knihu a požádal o vysvětlení. Problémy ze zahrnutých chyb v Harwoodově knize: Skutečně umřelo šest milionů?, v rámci negativních komentářů byly také uvedeny na str. 12 &, quot, Mystifikace&, quot, . Zde publikujeme kompletní odpověď pana Butze nakladatelství Noontide s výjimkou odstranění čtyř nedůležitých detailů. Vážený pane Brandone: (odstavec zrušen na žádost A. R. Butz) Některé vaše komentáře jsou těžko pochopitelné. Je pravda, že v mé knize: Mystifikace dvacátého století neodkazuji zvláště na to, že Mýtus byla první kniha v angličtině, ale tento fakt je jasně nesporný v mé diskusi o předchozí literatuře. Navíc nedělám absurdní předpoklad &, quot, že američtí a angličtí čtenáři ve velkém měřítku četli Rassinierovy knihy v době, kdy existovaly pouze ve francouzštině a němčině. Nevím, co si o tom myslíte. Možná, že uvažujete o mojí poznámce, že Mýtus byl &, quot, jasný návrat ve vztahu k předchozí práci Rassiniera. &, quot, Myslím, že když jsem poprvé četl tuto knihu, označil jsem materiál v dodatcích, který se týkal Rassiniera. A přirozeně jsem předpokládal, že autor a vydavatel s vědomím těchto děl, je brali v určitém smyslu v úvahu, aby z toho vyplynulo, že Mýtus byl předpokladem k uvedení nějakého druhu pokroku oproti Rassinierovi. Že by &, quot, univerzitní profesor&, quot, byl seznámený s význačnými pracemi ve svém oboru ve francouzštině, se mě zdá automatické. Tedy, když jsem udělal negativní vyhodnocení Mýtu, musím také bezvýhradně udělat negativní hodnocení Rassiniera, protože jsem neměl potíže získat Rassinierovy knihy. Až mnohem později se ukázalo, že můj vlastní výzkum překročil Rassiniera. Proto, ačkoliv je pravda, že jsem poprvé četl o Rassinierových knihách v Mýtu, je pro mě těžké uznat intelektuální dluh v i tomto smyslu. Použil jsem slovo &, quot, hrozný&, quot, ve smyslu duševního obsahu Mýtu. Nebyl proveden posudek ve vztahu k jiné práci, jako je Rassinierova nebo moje. Na knize je možné prokázat, že je neodpustitelně nedostatečná v údajích, které přinejmenším požadují normy na vzdělání a které by rozumně myslící člověk mohl připustit. V době, kdy byl Mýtus napsán, hlavním projevem tvrzení o vyhlazení se stala Reitlingerova kniha. Hilbergova kniha se objevila v roce 1961. Důkazy pro Reitlingerovo tvrzení jsou a byly hlavně materiály z Norimberského válečného tribunálu. Člověk by si proto myslel, že je naprosto jasné, že kniha jako Mýty by pozorně zvážila konkrétní tvrzení, že vedoucí poslové této legendy učinili také konkrétní důkazy v Norimberku. To je místo, kde Mýty selžou. Smutnou skutečností je, že tento problém řeší nedostatečně. Opravdu se nikdy nezaobírá pravými problémy a to je hlavní důvod, proč je hrozná. Autor napsal pouze nejasný koncept pojetí konkrétních tvrzení a zdá se, že neví nic o Norimberských svědectvích a dokumentech. Vezměme si poslední bod. Existuje k dispozici badatelům velmi velký počet válečných německých dokumentů, jednak ty, které byly uvedeny v důkazech v Norimberku a jednak některé další. Mnohé z nich jsou citovány Reitlingerem a další jako podpora pro jejich tvrzení, takže je zřejmé, že autor Mýtu měl přinejmenším odpovědnost říct něco o tom, co je ve válečných německých dokumentech. Co Mýty mají říci? Pokud jsem mohl vidět při mém nedávném opakovaném čtení této knihy, existují pouze tři body, které odkazují na tyto dokumenty. První na str. 52, je odkaz na protokol Wannsee Conference, (který vzal mír) . Nicméně autor Mýtu neprovádí základní krok, když nám říká, že v protokolu není nic o vyhlazení pouze deportace na východ. Za druhé na str. 82ff je odkaz na Reitlingerovo mínění o údajném protokolu z jednání mezi Hitlerem a Horthym. Vzhledem k tomu, že sám Reitlinger ukázal (p. 416n vydání 1953 a od p. 450n vydání 1968), že Dr. Schmidt, jehož svědectví v Norimberku představuje důkazy pravosti údajného protokolu, změnil svůj příběh ve své pozdější knize, člověk by si myslel, že Mýty by nám měly tuto skutečnost alespoň uvést. Bohužel ani to není dotaženo a ostatně děláme ve skutečnosti daleko cennější zpracování dokumentů z jiných táborů. Za třetí na str. 90 je odkaz na &, quot, memorandum&, quot, Goebbels (ve skutečnosti &, quot, Goebbelsovy Deníky&, quot, ) a znovu Mýty nevyvolávají zřejmé otázky pravosti (viz str. 195 &, amp, 197 Mystifikace) a potlačují také fakta, že skutečně existuje materiál v &, quot, Denících&, quot, který podporuje vyhlazovací legendu. To je všechno, co jsme dostali od Mýtů o předmětu z válečných německých dokumentů. Zastavit a reagovat na to. Tento &, quot, univerzitní profesor&, quot, vyprodukoval práci na pravé podstatě německé politiky v určité oblasti a neobtěžoval se odkazovat na německé dokumenty z doby, která byla relevantní v určitém smyslu pro jeho předmět, s výjimkou chabých a nevhodně uvedených poznámek. To přesahuje pouhou slabou vzdělanost. Jestliže nyní přejdeme k úvaze, co Mýty uvádí o tom, co bylo řečeno v Norimberku, jsme opět zděšeni. Na str. 63 se dozvídáme se, že Morgen a Pohl vypověděli, že nic nevěděli o vyhlazovacím programu během války. Ve skutečnosti oba muži vypověděli, že existoval vyhlazovací program a že se o něm dozvěděli během války. Tato výpověď byla provedena ze sebestředných důvodů, které jsem uvedl v Mystifikaci v kap. 6. V případě Pohla jeho svědectví, že věděl o existenci tohoto programu a dokonce viděl plynové komory v Osvětimi, je uvedeno na str. 664ff ze stejného svazku, který Mýty uvádějí v souvislosti s Pohlem. Nicméně, to nejsou všechny poznámky k této souvislosti. Také čteme na str. 63, že &, quot, všechna svědectví povolena Pohlovi u soudu jsou omezena na sedm stránek v záznamech o válečných zločincích, sv. 5. PP. 555ff&, quot, . Zde autor odhalil svou vlastní kompletní neschopnost zpracovat předmět, protože se ukazuje, že nechce pochopit rozdíl mezi kompletními trestními detailními záznamy (v nichž Pohlovo svědectví má přes 800 stránek) na jedné straně a na druhé straně vybranými dokumenty a výňatky ze svědectví, které byly publikovány v sadě 15. svazku, což uvádím v Mystifikaci jako &, quot, NMT svazky&, quot, které historici označují jako &, quot, zelená série&, quot, a která je sama o sobě zcela nedostatečná, pro studium všech 12. tribunálů. Situace se zdá ještě více hroznou, protože není &, quot, sedm&, quot, stránek reprodukovaného Pohlova svědectví, jak je uvedeno v textu Mýtů, ale asi sedmdesát a nemyslím si, že je to překlep, protože na str. 555 - 563 je opravdu Pohlovo svědectví a zbytek, který je uveden po kouscích, je rozptýlen v 8 ostatních oddílech svazku. Navíc v poznámce pod čarou, která se objeví na začátku každého z těchto oddílů, jsou čísla stránek Pohlova svědectví v úplném přepisu uvedeny. Co se proto silně nabízí je, že autor Mýtů se ve skutečnosti spoléhal na nějaký zprostředkovaný zdroj pro jeho poznámky o svědectví Pohla a ten ještě nedosáhl bod &, quot, zelené řady&, quot, v jeho &, quot, studii&, quot, Norimberského procesu. Myslím, že bod zde zahrnutý není jen počet stran Pohlova svědectví: to by bylo hnidopišství. Tento bod je o tom, že autor neví ani základní věci o použití záznamů norimberských procesů. Pojďme se zabývat druhou zásadní otázkou, kterou autor naznačil výše. Má se autor pokusit zvážit a odpovědět na konkrétní obvinění o vyhlazení, která byla provedena? V jistém smyslu jsem si v podstatě kladl stejnou otázku, možná praktičtějším způsobem, když jsem četl knihy takové, jako psal Reitlinger. Poté jsem se obeznámil s obsahem Mýtů a ptal jsem se, zda tyto Mýty ve slušné míře konfrontují Reitlingera? Bohužel ne. Mýty nejsou ani schopny udělat nejjednodušší konfrontaci nebo s touto konfrontací prohrát. Příkladem výše uvedeného je, že Mýty nebyly schopny vysvětlit skutečnost, že podvodníci měli kolosální drzost tvrdit, že dobře známý a široce používaný insekticid Cyklon B byl zdroj plynu použitého pro masové vyhlazování v Auschivitzu. Velmi nepřímý odkaz na tuto skutečnost v souvislosti s poznámkou o Gersteinovi v prvním odstavci na str. 75, není žádná uspokojivá náhrada za bod, který měl být udělán. Příkladem druhé formy neschopnosti čelit vzniklému, pokud čteme v Reitlingerovi (pp. 130ff vydání 1968), Morgen vypověděl, že znal během války vyhlazovací tábory, které existovaly. Vzhledem k tomu, že jsme četli opak v Mýtech, naše naděje stouply: Konečně máme určitou konfrontaci a můžeme vykopat Morgenovo svědectví pro potvrzení, ale bohužel jsme zjistili, že Reitlinger má pravdu a Mýty jsou opravdu chybné. Mýty jsou naprostým selháním ve smyslu konfrontace s nositeli legendy. Předchozí představuje odborné posouzení, ale myslím, že i o laické hodnocení je rovněž značný zájem. Dovolte mi, abych vám řekl moji reakci na Mýty, když jsem je poprvé četl, myslím v roce 1970, když jsem byl zpracován americkou propagandou, ale nicméně jsem byl ochotný věřit šesti milionům. Považoval jsem knihy tohoto druhu za poblouzněné a neprůkazné. Bylo tam několik bodů, na které si teď nevzpomínám, které jsem se snažil neúspěšně potvrdit, ale ještě tam byly další, na které si pamatuji velmi jasně. Myslel jsem, že nejsilnějším bodem knihy bylo prohlášení o odhadu Mezinárodního červeného kříže (str. 102) ohledně údaje 300. 000 pro „ztrátu obětí v pronásledování kvůli politice, rase nebo náboženství, kteří zemřeli ve věznicích a koncentračních táborech v letech 1939 - 1945 (kromě SSSR) &, quot, . Z toho vyplývá, že toto množství, které se údajně objevilo v publikacích Červeného kříže, je zmíněno na str. 99. Předpokládal jsem, že nikdo by nebyl tak drzý, aby vymyslel takovou věc, že krátce potom jsem si náhodou připomenul, jaká je o tomto bodě nedbalá neznalost. Přesto jsem také udělal kroky k potvrzení tohoto bodu, což trvalo trochu déle, protože ne všechny citované publikace byly v Northwesternské knihovně. K mému zděšení a originálnímu překvapení jsem nenašel ani 300. 000 nebo jakékoli jiné číslo pro kategorii zkoumaných osob. A v šesti letech, které uplynuly od té doby, jsem neslyšel o potvrzení tohoto počtu &, quot, Červeného kříže&, quot, z kteréhokoli zdroje. Mýty na mě měly vliv, že mě nasměrovaly do opačného směru, než jsem zamýšlel a byly to konkrétně Mýty, které jsem měl na mysli v mé poznámce v předmluvě v horní části str. 7 Mystifikace. Co mě dostalo do správného směru, byla na druhé straně literatura, zejména Hilberg. O rok později jsem narazil na svého známého a ukázalo se, že citoval profesora Butze o údaji &, quot, Červeného kříže&, quot, 300. 000. Představte si moje rozpaky, které jsem se snažil vysvětlit. V souhrnu autor Mýtů ví velice málo o norimberských procesech, nezná základní fakta o tom, jak mohou být studována. V podstatě nic neví o relevantních válečných německých dokumentech, nedaří se mu konfrontovat konkrétní tvrzení nositelů legendy a je zcela nespolehlivý v uvádění svých zdrojů, poskytuje zásadní a neomluvitelné chyby o faktech a kniha může mít vliv na svobodomyslné a náročnější čtenáře, že je zavede do opačného směru, než toho, který byl zamýšlen. To je &, quot, hrozné&, quot, . Není to ten případ jen proto, že něco je pravda, ale musí to být v knize řečeno. Takže jsem si jistý, že máte zájem o moji motivaci psaní a co jsem napsal. Jedno je zjevné. Chci získat důvěru čtenáře, který viděl, že předchozí literatura je v určitém smyslu vadná. Musí existovat mnoho takových lidí. To zejména vyzývá na pohled faktů vzhledem k tomu, že můj vydavatel je rovněž vydavatelem brožury od Harwooda, která, když jsem se poukázal na str. 12 Mystifikace &, quot, má nějaké slabé stránky. &, quot, Opravdu většina nejkřiklavějších chyb u Harwooda, jsou téměř jistě věci naivně převzaté z Mýtů. Nejkatastrofálnější byl údaj 300. 000 od &, quot, Červeného kříže&, quot, který židovští kritici v Británii užili sami (viz Vzory předsudků, červenec srpen 1974, s. 14, Knihy a učenci, duben 1975. s. 8) . Je pravda, že pro tento údaj uvedl Harwood jako svůj zdroj švýcarské noviny Die Tat, kterým to však prý bylo ohlášeno jako oficiální údaj Červeného kříže, ale jeden je přesto oprávněn předpokládat, že Harwood byl uveden do hrubého omylu, protože naivně příliš mnoho věřil v Mýty (tak jako já, což jsem popsal výše) . Další chyba, kterou Harwood převzal z dodatků Mýtů, bylo tvrzení Mayer Levina autora Deníku Anny Frankové, další bod, který vyvstal proti Harwoodovi se zničujícím účinkem ve sporu v Británii o jeho brožuře. Levin byl zapojen do anglické adaptace s úpravou jazyka pro jeviště. Deník, zatímco byl téměř jistě padělán či alespoň upraven a podvržená verze reálného Deníku byla poprvé publikována o několik let dříve v holandštině. Další chyby, které Harwood použil z Mýtů jsou (1) tvrzení, že údaj o šesti milionech má svůj původ v knize vydané Lemkinem v roce 1943 (byla publikována v roce 1944 a jako jediné číslo, které jsem viděl, když jsem prohlížel stránky uvedené v Indexu, na str. 89, kde byl citován Americký židovský kongres, který uvedl v roce 1943, že počet 1, 702. 500 bylo vyhlazeno a přesto uvedený údaj šest milionů ukazuje na propagandu v roce 1942 a počátkem roku 1943) a (2) způsob, jak bylo zacházeno s &, quot, Gersteinovým prohlášením&, quot, (jako by existovaly důkazy, že Gerstein skutečně učinil toto prohlášení, které se mu připisuje) a (3) tvrzení, že Hoettl byl agentem spojenců během války (i když je možné, že Harwood měl pro toto tvrzení jiné zdroje) a (4) tvrzení, že Pohl popřel, že by v Osvětimi viděl plynové komory, což uvedl ve svém svědectví v Norimberku. Bližší čtení by pravděpodobně odhalilo další podobné příklady. Z toho nevyplývá, že by Harwood ve své brožuře pouze papouškoval Mýty. Harwood zachází správně s hlavními německými dokumenty, které souvisí s německou politikou, přistupuje korektně k Wansee konferenci a nenásleduje Mýty, které ji záměrně zapírají a říká docela dost o tom, že není v Mýtech. Vše co říkám, je pouze to, že některé do očí bijící chyby v Harwoodově brožuře se zdá, že mají svůj původ z větší části v přehnané důvěře Harwooda v Mýty. Druhý a mnohem důležitější důvod pro moji poznámku &, quot, hrozná&, quot, je to, že jsem opravdu chtěl zasadit ránu Mýtům, alespoň se čtenáři, kteří jsou dostatečně pozorní, aby registrovali moje poznámky. Kniha propaguje a prohlubuje katastrofální chyby. Pokud existuje něco, co je ještě zhoubnější než lež, musí to být nesprávný argument na podporu tezím, které jsou nicméně pravda. Není to zbytečné akademické pozorování. Když Colin Wilson otevřel tuto otázku v listopadu 1974 v knize Kniha a knihovník, byla to hluboce významná událost. Avšak z důvodu nedostatků Harwoodovy brožury, z nichž mnohé měly svůj zdroj v Mýtech, Wilson vnesl výrazné nevýhody do diskuse, která pak vypukla v části &, quot, Dopisy&, quot, v Deníku. Je to smutné, ale to není všechno, co člověk může citovat v této souvislosti. Když asi před dvěma lety vypukla kontroverzní diskuze o šesti milionech na univerzitě v Coloradu, pravda byla škodlivě předkládána s některými chybami, které se jednak rozšířily a jednak mi spolehlivý zdroj říká, že údaj &, quot, Červeného kříže&, quot, byl opět základem pro trapné fáze diskuze. Existuje asi více takových epizod a pravděpodobně jich bude ještě víc, jak píšete ve vašem dopise, Mýty byly příznivě přijaty &, quot, tisíci vědci, intelektuály a pokrokovými vůdci. &, quot, Tato skutečnost může způsobit, že se vám nepodaří si uvědomit, jaké druhy &, quot, informací&, quot, dostávají čtenáři od knihy a jaké výsledky mohou použity jako základy pro stíhání veřejné diskuse na toto téma. Oceňuji vaši odvahu ve vydání Mýtů a mám alespoň obecnou představu o tom, s jakým hendikepem jste musel pracovat. Jsem si jistý, že když jste publikovali tuto knihu, věřili jste, že je to dobrá práce. Také oceňuji vaše pocity, když jsem po tom všem vymlátil &, quot, hrozné&, quot, na mém psacím stroji zejména v případě, že je to poprvé, kdy se někdo posadil k psacímu stroji, aby vám vysvětlil, jak špatná je to kniha. Proto byste se měl pokusit pochopit mé pocity, když jsem sledoval některé z našich nejvíce inteligentních a nezávisle smýšlejících lidí, kteří zašpinili důležité veřejné spory částečně proto, že vy, docela nevinně k faktu jste publikoval katastrofálně vadnou práci na téma, kde je mizivý příspěvek i pro většinu menších listů. Budete tvrdit, že jsem přesto měl mlčet o Mýtech? Když píši tento dlouhý dopis, opravdu jsem si měl uvědomit, že snad jsem měl uvést delší a přesnější útok na Mýty v mé knize a měl jsem vám také napsat dříve na toto téma. (odstavec zrušen na žádost P. A. Butz) . . S přáním všeho nejlepšího, S pozdravem. Arthur R. Butz (Dodatek ze 7. února 2002: Přesto však si myslím, že moje kritika je skutečně zastaralá a nezajímavá. V roce 1976 dosáhl tento kousek hovna významný oběh a musel být snížen, ale dost dlouho byl irelevantní. Stále jsem ještě zvědavý, jestli to Hoggan opravdu napsal. Řekl bych, že kdokoli, kdo umí číst a psát, by to mohl udělat lépe. Hoggan byl Ph. D. Harvardské historie
D a t u m p ř i d á n í: 17.3.2018
Cena: 180 Kč (dobírka: Česká pošta: do Česka 120 Kč, na Slovensko 350 Kč)
O s o b n í o d b ě r: Sušice